Slované byly takzvaní polyteisté, což znamená, že věřili a uctívali více bohů a božstev. V polyteismu jsou božstva personalizována, mají jména, svátky, a dokonce i svá posvátná místa. Často tvoří uspořádaný systém, kterému se říká pantheon. Kromě božstev se kult soustředil i na přírodní objekty. Příkladem jsou posvátné stromy, prameny a nadpřirozené bytosti (víly, duše předků atd.).
Existují i teorie, podle kterých nebylo Slovanské náboženství pouze polyteistického charakteru, ale zahrnovalo i něco jako formu dualismu. Dá se předpokládat, že Slované věřili i v jakési protikladné bohy zla a dobra.
Duše
Slované věřili v nesmrtelnost duše, kterou si představovali jako jakousi stínovou postavu, která měla stejné schopnosti komunikace jako lidské fyzické tělo, ale uměla se převtělovat i do těl zvířecích. Duše sídlila v srdci a tělo opouštěla jen ve výjimečných situacích, nebo i ve spánku. Takovéto odloučení duše od těla se mělo projevovat velmi živými sny. K nezvratnému odloučení fyzického těla a duše mělo docházet až po smrti. Slované věřili, že se poté spojila s vesmírem, nebo přírodou a dostávala se do ráje.
Obřady a modlitby
Podle neúplných popisů, které nám jsou známy se nedají pohanské obřady zcela zrekonstruovat, jisté však je, z jakých částí se obřady sestávaly. Součástí bohoslužby byly modlitby, chvalozpěvy provázané gesty. Vrcholem byly krvavé oběti, zvířecí nebo lidské, po nichž kněz dosáhl spojení s bohy a mohl věštit. Po obřadu následovala hostina s hrami a veselím.
Slovanské slavnosti
Datumy slavností byly často stanoveny losem, ale ve většině případů se vázaly k ročnímu cyklu. Důležitými událostmi roku byly zimní a letní slunovrat, příchod jara a podzimní sklizeň. Smysl těchto slavností byl hospodářský. Slované praktikovali tzv. agrární magii. Cílem obřadů bylo ovlivnit přírodní zákony a síly a zajistit tak úrodu, rozmnožování dobytka a všechny základní existenční potřeby.
Po zániku pohanství začaly svátky překrývat a ztotožňovat se svátky církevními, jde například o Vánoce, Velikonoce, letnice, svátek sv. Jana Křtitele apod. Přesto si však svátky zachovávaly svůj původní pohanský ráz, pro nějž byly, alespoň zpočátku, často marně zakazovány.
Roční cyklus
Základem slovanského náboženství je roční cyklus. Je to velice zajímavý systém spojený s cyklickým vnímáním času a spojuje uctívání bohů a kult předků s krajinou a jejími změnami. Velmi úzce tedy souvisí s vegetačním cyklem. Dá se tedy s naprostou jistotou říci, že slavnosti, zvyky ale hlavně mýty, o které se tradice vždy opíraly přímo souvisí se změnami v přírodě (změny ročního období, změny krajiny, světla, denního cyklu atd.)
Pohanské zvyky byly velmi fascinující, a ačkoliv se nedochovalo mnoho informací v psané formě, dochovalo ve velké míře dodržování svátků, tradic a zvyků. Dodnes slavíme Vánoce, které mají pohanský původ a dodnes dodržujeme také pohanské tradice – pořádáme štědrovečerní večeři, rozkrajujeme jablka, nebo zapalujeme svíčky.