Zábava nemusí být jen pohybová aktivita, ale může se docela dobře provozovat, dejme tomu, v posteli. A té, o které mluvím já, se může zúčastnit každý, přibližně od sedmi let. Horní hranice je neomezena.
Aby nedošlo k omylu. Mám na mysli zábavu trochu jiného rázu, než Vás asi napadla.
§ Vzpomínám si na své dětství, kdy už jsem se nemohla dočkat, až si zalezu do postele a otevřu rozečtenou knihu.
§ Netrvalo dlouho a už jsem cestovala na létajícím koberci po Persii.
§ Putovala s Argonauty za zlatým rounem.
§ Bála se o Báru, kterou zlí sousedé za trest zavřeli v márnici.
Prostě jsem nemusela vystrčit noc z domova, a přitom jsem procestovala celý svět, napříč staletími.
Děti jsou stále tytéž
O dnešních dětech se říká, že málo čtou, že spíše sedí u počítačů a nabírají tisíce nových přátel. Nevím, jestli je to tak docela pravda.
Když přijdu do knihovny, nikdy není dětské oddělení prázdné.
o Zdá se mi, že je to s dětmi stále stejné.
o Některé čtou a některé mají jiné druhy zábavy.
o Tak, jak to bývalo před deseti, dvaceti, třiceti lety.
o Tak to prostě bývalo vždy.
Kniha jako inspirace
Myslím, že v podstatě existují tři druhy knih.Nemyslím rozdělení podle žánrů.
1. Kniha, podle které bylo vytvořeno nějaké další dílo
– rozhlasová hra – Kiplingova Kniha džunglí
– film – Sophiina volba od Williama Styrona
– divadelní hra – Gogolova Ženitba
– muzikál – Cesta kolem světa za osmdesát dní, Jules Verne
– balet – W. Shakespeare, Zimní pohádka
2. Kniha, která vznikla na základě nějakého předchozího díla
– příběhy z natáčení televizního seriálu
– adaptace filmu do románové podoby.
3. Kniha, kterou nikdy nikdo nezfilmoval a neměla jiného předchůdce.
– těch je asi většina.
Jinak by se ale daly knihy určitě rozdělit do dvou základních skupin. Na knihu dobrou a knihu špatnou.