Do listopadu 1989 platilo, že byly chaty, chalupy a jiná víkendová obydlí žádaným a obvykle hodně nedostatkovým sortimentem. Cestovat se tehdy přece zrovna moc nedalo, našincům byla často nedostupná většina světa a museli se omezit leda tak na NDR, Polsko, průjmy v Rumunsku nebo nedej bože dokonce Sovětský svaz, a ani u nás toho lidé leckdy moc nenacestovali, protože byly i prázdné hotely „plné“, protože nikdo nestál o našince, ale nanejvýš tak o vzácné devizové cizince, a když tak chtěl někdo vypadnout třeba na víkend nebo o dovolené z domu, neměl nejednou jinou možnost, než si podobný rekreační objekt pořídit.
Taková byla doba, a skoro by se zdálo, že s pádem socialismu skončí i toto. Protože dnes už můžeme cestovat skoro kamkoliv, s naším pasem jsme často i bez víza vítáni skoro všude, a co se našich finančních poměrů týká, nejsme žádní chudáci, ať si říká, kdo chce, co chce. Ale tradice je tradice, a tradice chataření a chalupaření u nás přežila minulo a dočkala se dnešních dnů.
Je to možná trochu paradoxní, ale je to tak. I když jsou nemovitosti drahé a stále dražší, i když jsou takové rekreační objekty nedostupné snad jako kdysi, nedáme na ně často dopustit. A protože jsou pro mnohé z nás nad jejich momentální finanční možnosti, často se bere hypotéka na chatu nebankovnihypoteka.cz, jenom aby si mohli ti, kdo takový objekt dosud nemají, něco takového pořídit. Třeba proto, aby měli kam jezdit ve volném čase, třeba proto, aby vhodně investovali své volné peníze a získali nesporně hodnotný majetek.
A proč si lidé berou právě onu zmíněnou nebankovní hypotéku? Nejen proto, že ta jim může zajistit prostředky na takto drahou koupi, které by jinak jen těžko dávali dohromady, ale i proto, že jde o lehce dostupnou a výhodnou půjčku. A platit její úroky a mít chatu je rozhodně lepší, než ušetřit pár korun a sedět pořád jenom doma.