Poklad má pravý, kdo má zdraví

Podíváme-li se kousek do historie, do doby našich prarodičů nebo i dále, zjistíme, že si člověk vystačil i s málem, kterého si ke všemu dokázal více cenit. Plnění každodenních povinností na poli nebo starání se o zvířata  umožnili člověku spatřovat význam práce. Ráno spatřit zahrádku plnou plevele, večer se vracet s náručí zeleniny. Poorat záhonky, nakypřit půdu, zasadit brambory a ke konci sezóny sklízet úrodu. Petrolejová lampa nebo kousek svíčky k večernímu posvícení postačí. Luštěniny či zdravá zeleninová polévka a čerstvě upečený chléb bezpochyby zasytí. Domácím vajíčkům, čerstvé jablečné šťávě a švestkovému koláči lze s hrdostí říkat bio.

Mnohé z nás by takový život opět lákal. Starosti dnešního typu, kdo vyzvedne dítko ze školy, kdo sjede autem do myčky, kdo nakoupí v supermarketu, cestou se staví v bance vybrat peníze, aby se již konečně mohla opravit sušička na prádlo, apod. nezní zrovna pohodově. Stres, zaneprázdněnost, shon, dále pak přehnané starosti o to, co bude zítra, za týden, za měsíc, jen ne dnes. To nám asi zdravého ducha nepřinese. A tělo teprve ne. Vystřídal-li se denní pohyb za sezení u počítače, otáčení se na pojízdné stoličce a popojíždění myší u klávesnice s monitorem, prací, do které si toho půl městečka sjedeme autem, „čas běží“. Co očekáváme? Není čas, domácí ovoce nesbíráme, zeleninu nepěstuj, za rohem je rychlé občerstvení. Raději si připlatím, zbyde mi tak více času na brouzdání internetem.  Výsledek imunity našeho těla rovná se minimální.
Zahrajme si na rozumné a uvědomme si, kde právě vzniká příčina zanedbání dětí, rozvodů, zbytečných hádek a nefungující rodiny. Společenský nátlak, psychická nevyrovnanost, únava…

A proto… Pokud nechceme být příliš skeptičtí, pociťujme alespoň jisté uspokojení z toho, že si čas od času dopřejeme něco nad rámec finančních možností. Važme si toho, co máme. Když už se rozhodneme pro dovolenou, nechme práci doma a pročistěme si hlavu od narůstajících starostí, ztraťme se v myšlenkách euforie a čerpejme energii ze slunce u moře. Jeďme do míst, kde si to naši předkové nemohli dovolit.